Láska je velmi často rozebírané téma. Pro mnohé je středobodem života, nebo dokonce základem. Ačkoliv lze vědecky vysvětlit touhu, i zaujetí, láska jako taková je cit, který nemá jedinou, pro všechny správnou definici. Co tedy o lásce vlastně víme?
Láska je subjektivní
Láska je cit, který prožila spousta lidí, ačkoliv každý jej vnímal jinak. Někdo ji pociťuje jako motýly v břiše, jiný jako neustálou touhu být s milovanou osobou, a další jako strach, že o ni přijde. Nelze ji definovat, ani škatulkovat. Neexistuje kvíz, který by ji dokázal plně odhalit, protože pro ni neplatí stejná pravidla. Jak poznáte, že milujete? Někdy to cítíte hned, jindy to chvíli trvá, a někomu z nás to dojde, až když o milovanou osobu přijdeme.
Láska bolí
I toto známé rčení si každý z nás může vyložit jinak. Může tím být myšleno, že přijít o lásku bolí. Rovněž pak může bolet neopětovaná láska. Pro někoho může být bolestivý samotný pocit, jemuž nedokáže porozumět. Někteří by řekli, že láska přece nemá bolet, ale je na každém z nás, co si zvolíme.
Láska je všude kolem nás
Toto je svým způsobem rovněž pravda. Lásku vidíme každý den, avšak musíme být ochotni ji vnímat. Matka chlácholící své dítě, starý pár držící se za ruce, vdova nesoucí květiny na hrob svého manžela. Většinou ji však přehlížíme, a to kvůli jiným pocitům, které nás obklopují. Nenávist, závist, strach. Byli bychom ale schopní poznat lásku, pokud by neexistovaly ty ostatní pocity? Stejně jako dobro nemůže existovat beze zla, láska nemůže existovat bez nenávisti. Stejně jako se dobro rodí ze zla, a zlo zase z dobra, se láska rodí z nenávisti, a nenávist z lásky.
Pravá láska
Někdo tvrdí, že pravou lásku poznáme v životě pouze jedinkrát. Jiní zase, že je tento cit obnovitelný, a je možné jej cítit víckrát, dokonce i zároveň ke dvěma různým lidem. To je právě ona subjektivita, kterou se pocity vyznačují. Cokoliv, co není hmatatelné, co se skrývá uvnitř naší hlavy, je přesně takové, jaké to vidíme, či vidět chceme.